Máme být za blbce?

Ježíš řekl svým učedníkům: „... Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ... Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. ... Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.“ (srov. Mt 5,38-48)

Máme důvěřivě půjčit peníze každému, kdo si o ně řekne?
Máme se nechat okrádat vyčůránky?
Dokonce se máme chovat hezky k těm, kdo nás nenávidí?
Opravdu máme být v této společnosti za blbce?

Možná, že tak někdy budeme v očích druhých vypadat.
K tomu ale Ježíšova výzva nesměřuje.
Jsme totiž zváni k tomu, abychom přispěli k proměně mezilidských vztahů
a možná celé společnosti tím, že se nepřipojíme ke zlu, 
kterého se někdo dopustil na nás.

Nenechme se v jednání s druhými vést tím, jak druzí jednají s námi,
ale jak bychom chtěli, aby jednali s námi.
Budeme-li totiž čekat, až s tím začnou druzí, nezačne nikdy nikdo.

Kde a jak k tomu ale vzít sílu?
Když se nenecháme pohltit jen tím, jak s námi jednají naši nepřátelé, 
a budeme mít před očima to, jak s námi Bůh jedná, 
budeme mít i sílu k tomu jednat tak, jak nás On sám vybízí. 

I v naší vší možné slabosti, 
i v situacích, kdy jsme vůči němu nevděční,
i tehdy, když se zdalkeka ve všem nechováme jako jeho přátelé...

(převzato z vira.cz)