Kráčet s Bohem (třebas i pouští) je víc, než mít hned vše, nač si vzpomeneme...

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil ďábel pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: ´Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’" Potom ho ďábel vzal s na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ´Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’" Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: ´Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’" (srov. Mt 4,1-11)

Co je špatného na tom, že by si vyhladovělý Ježíš na poušti svou mocí opatřil nějaké chleby?  Co je nepřijatelného na tom, že by vyskočil z chrámu a díky službě andělů prokázal před lidmi svou moc? A co je třeba špatného na tom, že si chci opatřit nové auto hned? Nebo dům - a proto si hned zařídím půjčku?

Na tom všem není nic nepřijatelného. Chybička se však vloudila jinde, nepozorovaně:  timing - špatné načasování. Chleby a zázraky – to vše Ježíš obstará "pro sebe i pro druhé". Ale později, ve svůj čas.  Auto, dům a peníze – to vše lze mít. Ale špatné je "udělat příliš velký skok" z nenasytnosti a zaslepenosti, bez zvážení skutečné potřeby a vlastních možností. 

Takové "vyskakování" bude i "vyskočením" ze svého místa v životě, "vyskočením a vypadnutím" ze zdravých vztahů (tato "naléhavá a neodkladná věc" má pak přednost před časem věnovaným rodině, před mými povinnostmi a závazky, před...).  "Mít" tak dostává navrch před "být".

Ježíš ale ukazuje, že "být" je víc než "mít". Být Božím dítětem je víc než "mít". Být s Bohem, který nás miluje, je víc, než mít majetek, vliv, ... A kráčet (třebas i "pouští") s "Božími hodinkami" a respektovat Otcův timing je víc, než mít hned všechno, nač si vzpomenem...

Angelo Scarano
(převzato z www.vira.cz)