blah. Klára (Chiara) Luce Badano

(Clara Luce Badano)                  
 

29.října - připomínka
Postavení: laik
Úmrtí: 1990
oficiální stránky

Životopis
Klára pocházela ze severní Itálie. Již jako dítě se snažila přibližovat Ježíše Krista ostatním lidem skrze svoje chování. Vyrůstala jako radostné a spokojené děvčátko radující se ze života. jako desetiletá se začala zapojovat do Hnutí fokoláre, v němž přijala jméno ,,Luce" (= světlo). Ráda sportovala i bavila se, ale nejraději měla Ježíše. Díky její lásce k němu přijímala všechno, co jí přinesla rakovina kostní dřeně, kvůli které se nedožila ani svých 19. narozenin. Přesto byla nesmírně šťastná.

Životopis k zamyšlení
Být s Ježíšem - základ štěstí
Narodila se 29.10.1971 v Sassello v provincii Savona v severní Itálii. Jejím rodičům se dlouho nedařilo počít dítě a tak se Klára narodila až po 11-ti letech jejich manželství, jako jediné dítě.

Již jako malá Klára pochopila, že přivádět druhé k Ježíši se dá hlavně díky svému vlastnímu příkladu a lásce Pánu. Užívala si života, zamýšlela se nad jeho krásou a dokázala se radovat i z maličkostí.

Ve svých 9-ti letech se setkala s lidmi z Hnutí fokoláre, jimiž byla nadšena rozhodla se k tomuto hnutí připojit. V roce 1981 píše představitelce hnutí Kláře Lubichové dopis, v kterém mimo jiné píše o tom, že když se, v Římě na setkání rodin s dětmi, její maminka strachovala, že se chce Klára sama vzdálit, ubezpečila jí dívka větou: ,,Mami, nejsem sama, je se mnou Ježíš." Do hnutí byla přijata a později se o členství hlásili i její rodiče. Jako nové člence vybrala zakladatelka jméno Luce (= světlo).

Její okolí Kláru popisuje jako společenského i sportovně založeného člověka. Ráda hrála tenis, plaval, chodila na túry nebo tancovala a zpívala. Jakkoli byla zaneprázdněna svými koníčky, vždycky se snažila chodit každý den na mši svatou.
Během jedné hry tenisu (v 17-ti letech) se u Kláry objevily bolesti v rameni a zádech. Na základě této bolesti provedli lékaři vyšetření a zjistili, že Klára onemocněla rakovinou kostní. Její stav a bolesti se nepřestaly zhoršovat a tak byla nutná hospitalizace v nemocnici a operace. Klára vše přijímala s větou: ,,Pro tebe, Ježíši. pokud si přeješ..." a své utrpení s láskou obětovala.

V nemocnici neustále potvrzovala své jméno. Byla všem jako slunce, které nepřestává zářit. Z jejich tváří a očí šel neustále úsměv a štěstí, které šířila do svého okolí a dávala tak najevo, že pro ni existuje jen život, a ne smrt. Klára musela podstoupit dvě operace a chemoterapii, po které jí vypadaly vlasy.

V červenci 1989 byl Klářin život v ohrožení kvůli krvácení. Byl jí diagnostikován bolestivý typ rakoviny. Dívka často opakovala, aby pro ni nikdo neplakal, protože jde k Ježíši. Řekla: ,,Na mém pohřbu nechci, aby lidé plakali, ale zpívali celým svým srdcem." Na svůj pohřeb se Klára připravovala jako na svatební oslavu, protože se těšila, že se setká s milovaným Ježíšem.

Do posledního dechu Klára něco rozdávala. Ať to byl úsměv, milé slovo nebo všechny její úspory na humanitární misii do Afriky. Poslední, co darovala, byly explantáty její oční rohovky, díky které dva lidé opět vidí.

Její poslední věta před svou smrtí patřila jejím rodičům: ,,Buďte šťastni, protože jsem šťastná." Bylo to brzy ráno v neděli 7.10.1990.

Proces blahořečení zahájil v roce 1999 biskup diecéze Acqui, Mons. Livio Maritano. Její blahořečení umožnil dekret uznávající uskutečnění zázraku v městě Terst, který je připisován Klářiným přímluvám. Dívka byla blahořečená 25.9.2010 v chrámě Panny Marie Božské lásky (Madonna del Divín Amore) v Castel di Leva na okraji Říma za pontifikátu Benedikta XVI.
 

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Klára zažila, že když jsme připraveni od Boha vše přijímat, posílá nám Bůh mnoho znamení své lásky. Budu se snažit, abych tato znamení viděl.

Radujeme se, Bože, z výročí oslavy blahoslavené Kláry Luce a prosíme Tě: nauč nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen